Sexuální výchova

V dnešní době je sexuální výchova součástí běžného života, běžné výuky ve škole. Přestože se těší velkým úspěchům, najdou se i lidé, kteří by ji nejraději ze školních osnov vyštípali. Je to správné? Abych byla konkrétní, tento názor zastává Jana Jochová, místopředsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv, která se nechává slyšet, že by se o sexuální výchovu dětí měli postarat rodiče.

Dále uvádí, že by bylo správné ve škole nezmiňovat sexuálně přenosné choroby. Zdá se jí nemravné učit děti, jak se navléká kondom, protože je v každé krabičce příbalový leták. (Upřímně si myslím, že žádný hormony nabušený teenager nebude zdlouhavě pročítat, jak se kondom nasazuje.) Podle jejího názoru je sexuální výchova špatná a děti akorát povzbuzuje k předčasnému zahájení sexuální aktivity, tudíž i k nechtěnému těhotenství, a k onanování, které podle jejího mínění představuje závislost. Z jiných zdrojů lze vyčíst, že sexuální výchovou bereme dětem naivitu.

Podle mého názoru je dnešní mládež naopak málo informovaná. Ano, sex a sexuální výchova je všude, kam se podíváme, a musíme si přiznat, že podívat se na porno může i nezletilé dítě. Stačí jen odkliknout prohlášení, že je již plnoleté, mluvíme-li o internetové verzi. O nedostatečném informování svědčí i velký počet příspěvků a proseb o pomoc ohledně sexu. Stačí si otevřít jakýkoli časopis (převážně pro dívky) a v každém najdete rubriku “intimní” nebo jí podobnou, kam píší dívky i chlapci, kteří mají jakýkoli dotaz ohledně pohlavního styku. Dále je nespočet internetových poraden a diskuzí, které se tímto tématem zabývají. Ovšem některé příspěvky jsou tak odlišné od reality, že se nad nimi musí člověk pozastavit a zamyslet se nad tím, jestli děláme pro informovanost našich potomků maximum.

Z vlastní zkušenosti  musím říct, že škola v tomto ohledu splnila veškeré očekávání. O tom, že děti jsou vlastně jen ženské vajíčko oplozené mužským spermatem,  které se vyvinulo v matčině bříšku, jsme se dozvěděli přibližně v páté třídě, čili když nám bylo přibližně deset let. Nicméně to bylo vše, co jsme se dozvěděli. O pohlavním styku jako takovém se vyučuje až v osmé třídě, kdy už stejně každý o sexu ví, tudíž se každý sexuální výchově a výkladu učitele spíše jen směje, než aby se něčemu přiučil.

Jenže i toto období sehrálo v našich životech určitou roli. Přestože si jistě každý pamatuje výbuch smíchu, který se ve třídě rozhostil, když vyučující začal vyprávět o pubertě, ochlupení a vývoji ženského a mužského těla. Také si jistě vzpomeneme na to, co nám povídal o pohlavně přenosných chorobách, které ohrožují náš život, jak se jim vyhnout, popřípadě jak se projevují. V neposlední řadě nám vyučující pomohl rozdělit antikoncepci na dva druhy, a to na spolehlivou antikoncepci a na naprosto nespolehlivou (například fáma, že žena, která kojí, nemůže otěhotnět). I toto patříí do sexuální výchovy a i toto je základ, který by měl každý dospívající člověk vědět.

Nyní se zaměříme na onanii jako takovou. Kdybych někdy měla možnost, zeptala bych se paní Jochové, zda někdy masturbovala. Pokud ano, její názor na onanii je protichůdný s jejími činy. Nebo je i ona závislá? Pokud nikdy nemasturbovala, nemůže mluvit o něčem, co sama nepoznala. Je vědecky dokázáno, že malé dítě (okolo druhého roku života) osahává své genitálie za účelem poznat sebe a své tělo. Tudíž je zřejmé, že je tento jev přirozený.

Proč je tedy správné nechat dvouleté dítě, aby se osahávalo, ale teenagera ne, protože se na tom může stát závislý? Jistě, závislost na masturbaci existuje, to nepopírám. Jenže není správné říkat, že každý, kdo jednou masturboval, bude na onanii závislý. Když zakážeme dětem masturbaci, buď ji budou dělat potají, nebo nás poslechnou a je téměř jistě, že bude mít v sexu v dospělosti problémy, včetně odporu ke svému tělu.

Rodina v ohledu sexuální výchovy hraje velkou roli a rodiče by měli být ti, kteří dětem řeknou, “jak se dělají děti”. Ovšem ani rodiče nemohou vědět všechno. Nemohou vědět, jak se projevuje HIV a jaký je rozdíl mezi touto chorobou a AIDS. Většina rodičů má základní znalosti, které v praxi využívá, a ostatní věci zapomněli. Proto je sexuální výchova na školách.

Slouží jako doplňující informátor, který má dětem dovyplnit povědomí o pohlavním styku a o možném riziku. Kdyby byla sexuální výchova na školách zrušena, dospěli bychom akorát k tomu, že by si děti všechno našli na internetu, kde by jistě narazily i na porno, a tím pádem by si mysleli, že takhle se to dělat má a že takhle je to normální. Výsledek? Dítě bude v dospělosti provozovat sex takovým způsobem, který se líbí jemu a bude neohleduplný k partnerovi. Proč? Protože to takhle funguje v pornu, tak to takhle bude fungovat i v reálném životě.

O pohlavním styku by se mělo mluvit bez zábran a bez ostychu. Děti by měli vědět, že se nemusí bát rodičů na cokoli zeptat a rodiče by měli být schopni odpovědět na dětmi kladené otázky. Žijeme v demokratické zemi, proto má právo každý říct svůj názor. Ovšem pokud někdo řekne naprosto nesmyslný názor a očekává pochopení a podporu, nemůže se divit, že se mu všichni vysmějí.

Tento příspěvek byl přečten 1711 krát