Kdyby to nebyla má nejlepší přítelkyně, tak bych do toho nešla už vůbec. Přesvědčovala mě k tomu celý týden, a když konečně viděla na mé tváři zaváhání, tak se do mě pustila dvakrát tolik. A jak to nakonec dopadlo? Sedím v autobuse a každou chvíli jsem víc a víc nervózní. 

Jak se poznáme? Budu se mu líbit? Jaký bude? Jak bude vypadat? Co budeme dělat? Dopadne to dobře?Otázky, samé otázky, ale žádné odpovědi, to byl nejhorší problém celé téhle zapeklité situace.

Otázky, samé otázky, ale žádné odpovědi, to byl nejhorší problém celé téhle zapeklité situace. 

***

Cesta autobusem se mi zdála nekonečná, na jednu stranu jsem si přála, ať už jsem z toho zadýchaného autobusu venku a na druhou stranu jsem si přála, aby ta cesta nikdy neskončila a já tam nemusela.
Autobus skutečně zastavil a já jsem s povzdechnutím vystoupila. Cesta k hlavní bráně koupaliště netrvala ani deset minut. Došla jsem přímo pod tu velkou bránu a čekala, byla jsem nervózní a čekala jsem. Každou minutu čekání jsem zápasila s tím, abych nevzala nohy na ramena a nerozběhla se pryč.

Nervózně jsem otáčela hlavou ze strany na stranu a hledala ho. Nikoho jsem neviděla. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že už tady měl být před deseti minutami.
“Typický chlap!” pomyslela jsem si a chtěla jít pryč, když v tom…
Když v tom se něco dotklo mého ramene. Příšerně jsem se lekla a s vyjeknutím jsem se otočila. Můj pohled zůstal zabodnut na bílém tričku, pod nímž se rýsovala svalnatá mužská hruď. Polkla jsem.

,,Ahoj, ty asi budeš Lea. Promiň, že jsem tě nechal čekat,” promluvil na mě mužský hlas.
Sebrala jsem veškerou odvahu a podívala se mu do tváře.
Setkala jsem se s pohledem jeho teplých hnědých očí, které pobaveně zkoumaly můj výraz.
,,To je v pořá-dku,” polkla jsem a snažila se usmát.

V duchu jsme se nabádala, ať se chovám normálně. Ať je zpět ta stará Lea.
Po chvilce vzájemného okukování jsem konečně nalezla svůj jazyk.
,,Mé jméno tedy už znáš a jak se jmenuješ ty?” celá jsem hořela zvědavostí. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu opravdu stojí. Bála jsem se, abych se každou chvíli neprobudila a nezjistila, že to byl jen sen. Bláhový sen.
,,Jsem Christian, ale říkej mi Chrisi,” mrkl na mě a před obličejem mi zamával bílou ruži.
Otevřela jsem pusu a ukázala na ní prstem…
,,Lenka říkala, že bílé růže máš nejraději,” pohladil mě s ní po tváři a prstem mi zavřel pusu. Připadala jsem si jak naprostý pitomec. Ale jelikož tu ještě stál a neutekl, tak mám šanci dokázat, že nejsem tak praštěná, jak se momentálně chovám.

Oklepala jsem se a vzala si od něj tu růži. Nikdo, nikdy pro mě nic takového neudělal. Když nepočítám svou postarší babičku, která mi bílé růže dává každé narozeniny.
,,Půjdeme?” zeptal se s úsměvem a gentlemansky mi nabídl své rámě.
,,Tohle musí být sen,” vydechla jsem a okamžitě se plácla přes pusu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla nahlas.
Odpovědí mi byl jen smích.
,,Doufám, že sis vzala plavky,” řekl, když zaplatil symbolické vstupné a my vcházeli do areálu.

Pokračování příště