“První” dokonalé rande! 

Každý z nás si své dokonalé “první” rande představuje podle sebe, také záleží na tom, jaký typ povahy jste. Ale ať už jste povahy sportovní, romantické, stydlivé nebo akční, tak přání máme stejné, vždy alespoň trošku doufáme, že se vydaří, že přeskočí takzvaná jiskra.
Ale bohužel jak už to se stává, ne vždy se nám to první rande vydaří tak jak bychom si představovali.

Mé úplně nejkrásnější rande by zajisté bylo, kdybychom se mohli procházet po pláži při západu slunce. Správně, jsem spíše romantický typ a přiznávám to zcela bez mučení. Ale bohužel, zde v České republice nemáme moře, takže romantika při západu slunce se konat nemůže.
Ale to neznamená, že bychom nemohli prožít nádherné rande i bez moře a písečné pláže. Nejvíce se mi zamlouvá, když je kluk originální. Asi jako řada dalších dívek mám ráda překvapení. Miluji tu nervozitu před prvním rande, kdy nevím, do čeho jdu. Jsem nervózní z toho, že mou jedinou povinností je dostavit se na místo schůzky. Pokud možno včas a úplně oblečená.

A jak já si představuji své “první” dokonalé rande? To si přečtěte. Povolte uzdu své fantazii a nechejte se unášet představami.

***
Vždycky, když byl takovýhle horký srpnový den, jako dnešek, jsme s celou partou vyráželi na koupaliště. Dnešek pro mě není výjimkou, tedy až na to, že v autobuse je momentálně ticho, až na tiché štěbetání postarších dam, které se navzájem svěřují se svými zdravotními problémy. Z autobusu se neozývá nadšený jásot nebo smích. Tentokrát ne, tentokrát jedu sama. Sedím v poloprázdném autobuse a jsem na cestě za panem “tajemným”. Jeden by řekl, že je naprosté bláznovství jet za někým koho vůbec neznáte, dokonce ani jeho jméno.
Vůbec nic jsem o něm nevěděla, tedy až na jeho věk. Je mu prý devatenáct let. Do celé téhle situace mě namočila má nejlepší kamarádka Lenka.

Kdyby to nebyla má nejlepší přítelkyně, tak bych do toho nešla už vůbec. Přesvědčovala mě k tomu celý týden, a když konečně viděla na mé tváři zaváhání, tak se do mě pustila dvakrát tolik. A jak to nakonec dopadlo? Sedím v autobuse a každou chvíli jsem víc a víc nervózní.

Jak se poznáme? Budu se mu líbit? Jaký bude? Jak bude vypadat? Co budeme dělat? Dopadne to dobře?

Otázky, samé otázky, ale žádné odpovědi, to byl nejhorší problém celé téhle zapeklité situace.

Pokračování příště!