Oklepala jsem se a vzala si od něj tu růži. Nikdo, nikdy pro mě nic takového neudělal. Když nepočítám svou postarší babičku, která mi bílé růže dává každé narozeniny.
,,Půjdeme?” zeptal se s úsměvem a gentlemansky mi nabídl své rámě.
,,Tohle musí být sen,” vydechla jsem a okamžitě se plácla přes pusu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla nahlas.
Odpovědí mi byl jen smích.
,,Doufám, že sis vzala plavky,” řekl, když zaplatil symbolické vstupné a my vcházeli do areálu.